Attila Szabó vedl závod CANPACKu ve Stříbře už od jeho výstavby, která trvala pouhých deset měsíců. Zkušenosti z řízení firem sbíral nejen v Česku a na Slovensku, ale i v Africe a na Kypru, kde se naučil dívat na práci i leadership jinýma očima. Dnes se zaměřuje nejen na hledání a rozvoj talentů, ale také na budování firemní kultury, která dává lidem smysl. Jaký má názor na work-life balance? Co podle něj odlišuje dobrého manažera od skutečného lídra? A proč věří v sílu reverse mentoringu?
Celou svou kariéru se věnujete řízení lidí a firem. Hledání smyslu v práci a takzvaný purpose-driven leadership jsou v poslední době velkým tématem. Vnímal jste to tak i vy?
Myslím, že hodně věcí, o kterých se dnes mluví jako o novém trendu, se v CANPACKu snažíme dělat už léta. Možná jsme to jen nenazývali těmito pojmy. Před deseti lety jsem si položil otázku: Kdo jsem? A odpovědět si na ni byla asi ta největší životní výzva. Od té doby se snažím žít v souladu s tím, co jsem si uvědomil. A stejně tak si pokládáme tuto otázku i ve firmě – kdo jsme, co děláme a proč.
Pravidelně se scházíme s managementem a diskutujeme o tom, jestli se naše vize nezměnila, jestli jdeme správným směrem, a jak naši práci vnímají lidé kolem nás. Nejde jen o obchodní výsledky. Když se ve firmě lidé cítí dobře, když se cítí součástí něčeho většího, výsledky přijdou samy. Proto se snažíme přemýšlet nad firemní kulturou jinak.
Například když se v týmu řešil problém s kouřením před budovou – půlka lidí si stěžovala, že jim to vadí, druhá půlka kouřila. Místo zákazu jsme to pojali jinak. Přizvali jsme děti z místní školy a nechali je vytvořit malbu s motivem krásného světa, který je ale zahalen kouřem. Když pak zaměstnanci viděli, jak na to děti nahlížejí, diskuse se posunula jinam. Najednou se o tom začali bavit jiným způsobem a vzniklo přirozené řešení.
Jak se změnil přístup CANPACKu k rozvoji talentů během vašeho působení?
Za poslední roky jsme se snažili rozšířit možnosti vzdělávání a rozvoje, aby si lidé mohli vybírat podle svých potřeb. Hodně se zaměřujeme na leadership, komunikaci a strategické myšlení. Hledáme způsoby, jak zapojit zaměstnance do rozhodování a podpořit jejich růst uvnitř firmy.
V souvislosti s tím jste se setkal i s konceptem Reason for Being od Arthur Hunt. Jak ho vnímáte?
Moc se mi líbí. Myslím, že není otázka, jestli ho implementujeme, ale spíš kdy. Firmy, které se zaměří na smysluplnost práce, budou mít nejen lepší výsledky, ale i spokojenější lidi.
Jaký je tedy váš pohled na hledání smyslu v práci?
Za posledních několik let jsem si uvědomil, že když lidé necítí, že jejich práce má smysl, dlouhodobě v ní nemohou být šťastní. A když nejsou šťastní, nejsou ani produktivní. Proto se snažíme v CANPACKu budovat prostředí, kde lidé vidí, že jejich práce něco znamená – ať už ve firmě, nebo směrem k okolí.
V CANPACKu jste se zapojili do programu New Gen Academy, který propojuje zkušené manažery s mladší generací. Co vás na tomto konceptu zaujalo?
Zpočátku jsme úplně nechápali, co přesně program přinese. Pak jsme se ale s týmem a zakladatelem programu Laurentem Lavalem z Arthur Hunt pobavili o tom, že je důležité dívat se na vedení firem z různých perspektiv. Mladší generace vnímá věci jinak, a pokud jim chceme opravdu porozumět, musíme se naučit naslouchat.
Dřív jsem si myslel, že lidem naslouchám, ale ve skutečnosti jsem je jen slyšel. Když to člověk pochopí, změní to úplně jeho přístup k řízení. Mladí lidé dnes mají jiné hodnoty, jiný pohled na život i práci a mohou nám ukázat, jak přemýšlejí o motivaci, řízení nebo firemní kultuře.
Jaký největší „aha moment“ vám tento program přinesl?
Nejspíš to, jak moc se liší vnímání generací. To, co my považujeme za standard, mladí lidé vidí úplně jinak. Třeba rovnováha mezi prací a životem – my jsme byli zvyklí, že se do práce chodí ráno a odchází večer. Pro ně je flexibilita klíčová. Ale když se podíváte hlouběji, tak nejde o to, že by chtěli pracovat méně. Jen chtějí pracovat jinak, efektivněji a s větším důrazem na to, co jim dává smysl.
Velkou roli v budování firemní kultury hraje i výběr správných lidí. Jak se díváte na hledání talentů?
Vždy se snažíme nejprve hledat lidi interně. Pokud máme v týmu někoho, kdo má potenciál a drive, dáváme mu přednost. Když to nejde, obracíme se na externí specialisty.
Spolupracujete v tomto ohledu s agenturou Arthur Hunt. Jaký největší přínos pro vás tato spolupráce má?
Když hledáte špičkové odborníky, nestačí jen zveřejnit inzerát. Potřebujete partnera, který rozumí trhu, má kontakty a dokáže vyhodnotit, kdo opravdu zapadne do prostředí firmy. Arthur Hunt nehledá jen kandidáty s odpovídajícím profilem, ale také s osobnostním nastavením, které ladí s naší firemní kulturou. Díky tomu jsme rozšířili tým o lidi, kteří nám pomáhají posouvat firmu dál.
Máte konkrétní příklad, kdy se podařilo získat kandidáta, který proměnil chod firmy?
Ano, například jsme hledali WCM specialistu, který měl zkušenosti v automotive, ale nebyl přímo z našeho oboru. Přesto jsme viděli obrovský potenciál. Ten člověk měl skvělé analytické myšlení, ale zároveň byl velmi lidský a přístupný. Během roku a půl se stal šéfem kvality a za další rok postoupil na regionální úroveň. Dnes je mu 33 let a je jedním z nejrychleji rostoucích lídrů v naší firmě.
Každá firma hledá „top talenty“, ale co pro vás osobně znamená skutečně výjimečný lídr?
Pro mě je klíčové, aby lídr měl drive, schopnost vidět věci v širších souvislostech a zároveň dokázal pracovat s lidmi tak, aby je motivoval a rozvíjel. Důležitá je také pokora a otevřenost vůči změnám. Často vidím, že někteří manažeři, kteří jsou velmi schopní, mají problém přijmout zpětnou vazbu nebo si přiznat chybu. V CANPACKu se snažíme vyhledávat lidi, kteří nejenže mají zkušenosti a odbornost, ale také chtějí neustále růst a učit se.
Pokud byste měl dát jednu radu někomu, kdo chce být úspěšným manažerem v dnešní době, co by to bylo?
Nesnáším, když lidé mluví o „work-life balance“. Práce je součástí života, není to něco, co bychom měli oddělovat. Když děláte práci, která vám dává smysl, nestojíte před otázkou, jak ji „vyvážit“ se zbytkem života – stává se jeho přirozenou součástí. Moje rada by tedy byla: buďte sami sebou, dělejte věci s dobrým záměrem a najděte v práci něco, co vás naplňuje. Dlouhodobě je to jediná cesta k opravdovému úspěchu.