Lídři čelí nepředvídatelnosti, nedokonalým informacím, mnoha neznámým a musí rychle identifikovat potřebné akce a reakce. Reakce na krizi vyžaduje adaptivní vedení. Seznamte se s jeho principy.
Formulací pravděpodobných budoucích potřeb, trendů a možností je třeba budovat kolektivní porozumění a podporu proaktivity. Naopak přizpůsobení se situaci tak, aby probíhalo neustálé učení a podle potřeby se upravovaly reakce, je také klíčové. Zároveň je důležitá odpovědnost, včetně maximální transparentnosti rozhodovacích procesů a otevřenosti výzvám a zpětné vazbě. Toto jsou osvědčené klíčové principy, které pomáhají úspěšným firmám obstát i v sebetěžší krizi.
Vezměme si za příklad farmaceutickou firmu AstraZeneca a její jednání v průběhu pandemie COVID-19. Díky rozsáhlým čínským operacím se o viru dozvěděla brzy a začala pracovat na předvídání budoucích potřeb a problémů a současně se orientovat ve značných nejistotách a neznámých. Firma spojila tyto potřeby s širokou škálou interních a externích zúčastněných stran, aby získala závazek a podporu.
Přizpůsobila také řadu nových obchodních modelů a partnerství, aby účinně uspokojila nejnaléhavější potřeby v této situaci – zejména vývoj vakcín, ale také testování a screening metody, rozvoj zdravotnických zařízení a využití AI k podpoře diagnostiky a správě případů.
Snad nejpozoruhodnější je, že firma zavedla inkluzivní přístup k odpovědnosti se závazkem podporovat globální reakci na pandemii „co nejhospodárněji a nejspravedlivěji“ - včetně četných dohod o rozsáhlé výrobě a distribuci jakékoli úspěšné vakcíny s nulovým ziskem během období pandemie.
Na základě této a řady dalších zkušeností lze identifikovat pět společných zásad pro adaptivní leadership:
1. Zajistěte učení a přizpůsobení založené na důkazech
Adaptivní vedení znamená, že týmy a organizace musí neustále vyhodnocovat své akce, přičemž si uvědomují, že budou muset průběžně přizpůsobovat své intervence, jakmile se dozví více o výsledcích rozhodnutí. To vyžaduje jasné procesy pro určení nejlepších možností akce, shromažďování, tlumočení a jednání na základě důkazů. Včetně definování souboru klíčových opatření pro určení úspěchu nebo neúspěchu, zajištění průběžného sběru provozně relevantních údajů a stanovení jasného postupu, jak změny v datech a trendech vyvolají změny v akci.
2. Zátěžový test základních teorií, předpokladů a přesvědčení
Finanční instituce pravidelně procházejí zátěžovým testováním, aby bylo zajištěno, že zvládnou budoucí krize. Ostatní firmy by měly začít uvažovat podobně. Je třeba důkladně uvažovat o předpokladech a hypotézách, které vedou k adaptivní reakci, a to včetně simulace různých možných budoucích scénářů.
3. Podložte rozhodování relevantními předpoklady a hypotézami
Hlavní výzvou, které čelí lídři, je to, že data o COVID-19 se neustále mění a jsou často protichůdné. Tam, kde se lidé s rozhodovací pravomocí cítí ohroženy, je mnohem pravděpodobnější, že se vrátí k averzi k riziku a tichým reakcím, aby zajistily stupeň bezpečnosti, který vyplývá z úzce definovaných cílů.
Subjekty s rozhodovací pravomocí na různých úrovních proto musí mít jasno v tom, na čem zakládají své předpoklady a hypotézy. Musí vysvětlit, co se dělá a proč a jak bylo učiněno rozhodnutí, aby v případě, že budou zjištěny chyby, bylo možné v procesu zachovat důvěru.
4. Posilte transparentnost, začlenění a odpovědnost
Lidé na celém světe byli v krátkém momentě požádáni, aby učinili zásadní změny svého chování, což přináší významné náklady pro společnost, podniky a vlády. Vzhledem k tomu, že sázky jsou vysoké, je třeba zkoumat, jak byla učiněna dřívější rozhodnutí, s přihlédnutím k tehdy dostupným informacím. Pro maximalizaci učení je nutné průběžné hodnocení reakce. Taková hodnocení by měla zahrnovat všechny relevantní zúčastněné strany – od profesionálů po postižené populace.
5. Mobilizujte kolektivní akci
Krize COVID-19 je problém „komplexních systémů“, který vyžaduje změny v chování, pobídkách a ve vztazích mezi různými skupinami a organizacemi. Efektivní reakce proto musí vycházet ze spolupráce napříč různými obory, průmyslovými odvětvími a odborníky na mezinárodní, národní a místní úrovní – ambice, jejíž realizace se často ukázala jako obtížná.
Kolektivní akce v tomto ohledu mohou mít podobu koordinace (např. mezi podniky), partnerství mezi různými zájmovými skupinami (např. podniky a komunity) nebo dialogu mezi řadou zúčastněných stran. Adaptivní vedení hraje klíčovou roli při identifikaci sdíleného sladění cílů a prostoru pro kolektivní akci napříč různými silami a úrovněmi reakce. Takové interakce obohacují debaty, jsou inkluzivní a zlepšují odpovědnost za rozhodnutí.
-bb-